Psal se rok 1923 a Nizozemsko si začínalo opět užívat zlaté éry prosperity a imperiální slávy. Jednou z nejzářivějších perel impéria byl Amsterdam. Vznešené město, metropole, která se díky neutralitě Nizozemska v 1. světové válce nemusela vzpamatovávat z válečných škod. Rychle rostoucí velkoměsto však potřebovalo stále intenzivnější a rychlejší zásobování, a to především lodní. Což byla šance nejenom pro velké dopravní společnosti, ale hlavně pro malé místní rejdaře z blízkého okolí, jejichž menší nákladní čluny mohly bez problémů vplouvat do spletitých městských grachtů.

        Jednou z mnoha drobných firem zabývajících se lodní dopravou byla i společnost Van Toor & Couwenhoven z Purmerendu, městečka vzdáleného 9 km od Amsterdamu. V té době provozovala dva menší nákladní čluny (pojmenované Stad Purmerend I. a II.), dopravující zboží z tehdejších městeček ležících na březích mořského zálivu Zuiderzee přímo do srdce Amsterdamu. Protože se však zakázky jenom hrnuly a bylo třeba plout i dál směrem do Haagu a Rotterdamu, zadala společnost renomované loděnici v Leidenu výrobu většího nákladního člunu, který byl dodán v roce 1924 a pojmenován Stad Purmerend III. Ano, tušíte správně, jednalo se o dnešního Jana Pleziera, ale na dobové fotce byste loď nepoznali. Otevřený nákladní člun s pomocnou plachtou a motorem, na který bylo možné naložit 70t nákladu. V případě nepřízně počasí našla posádka útočiště v malé dřevěné boudičce na zádi. Při maximálním ložení byl ponor lodě 1,8m. Z výroby byla loď osazena motorem Kromhout o výkonu 30 koní, což byl původně pomocný motor pro velké plachetnice vyvinutý v roce 1917. Výkon motoru byl od začátku velkou slabinou lodě, která se hrdinně vydávala i na mořský záliv. Častěji však loď pendlovala mezi Rotterdamem a Amsterdamem nebo byla nasazena přímo na místní rozvozy v okolí Amsterdamu. Vozila potraviny, zejména pivo, zeleninu, ovoce, obilí, sýry ale i květiny a další zboží. Měsíční mzda lodníka na této lodi činila 19 guldenů a čas poklidně plynul...

        Nad zlatou meziválečnou érou se však stahovalo temné mračno v podobě světové ekonomické krize, která se v nizozemských podmínkách naplno projevila v roce 1930. Klesá výroba i obchod, roste nezaměstnanost, inflace a zadlužený Van Toor & Couwenhoven prodává svá plavidla. Jak se později ukazuje, loď Stad Purmerend III. má neobyčejné štěstí. Nákladní člun kupuje v roce 1933 silné rejdařství Reederij Stan Fries, které tohoto roku rozšiřuje výhodnými nákupy svoji flotilu. Na přelomu let 1933 a 1934 disponuje 19 parníky, 7 motorovými a 7 vlečnými čluny. Společnost má ve zvyku pojmenovávat všechny své lodě jménem firmy a rozlišovat je pořadovým číslem. Protože se v roce 1932 za tragických okolností potopil na dnešním IJsselmeeru její parník Stan Fries IV., plující na lince Amsterdam – Leeuwaarden (nikdo z posádky nepřežil) a vedení společnosti nechtělo nechat pořadí IV. prázdné, přejmenovává Stad Purmerend III. na nový Stan Fries IV. Pod novým jménem je loď nasazena na místní práce v Leeuwardenu, kde je jedno z hlavních středisek společnosti. Zde však nemá loď předpoklady pro patřičné využití, přeci jenom je zde síť grachtů jednoduchá a bez problémů zde mohou operovat i mnohem větší lodě. Stále však dobíhají práce na monumentální hrázi Afsluitdijk, která vytvoří ze zálivu Zuiderzee jezero IJsselmeer a tak je zde plavidlo používáno na příležitostné pomocné práce. Po dokončení hráze v roce 1934 je rozhodnuto o redislokaci a loď přeplouvá do amsterdamské pobočky téže společnosti, kde opět dostává nové jméno, tentokrát Haarlem.

        Konec třicátých let 20. století není pro plavbu příznivý. Recese stále trvá, konkurence ze strany železnice je čím dál tím tvrdší a na místních přepravních výkonech začíná velmi rychle dominovat doprava silniční. Spousta lodí se odstavuje. Navíc je začátek 2. světové války doslova za dveřmi… Čtyři dny stačily, aby nizozemská armáda v květnu 1940 kapitulovala a území Nizozemí začalo okupovat Německo. Pro plavbu to znamenalo další ránu. Větší lodě byly zabavovány, přestavovány na válečné a postupně ztráceny v boji… Paradoxně pro dnešního Jana Pleziera nastalo období hvězdné kariéry. Protože železniční spojení vázlo a bylo životně nutné zajistit přepravu zboží mezi severem (Frískem), Amsterdamem a vybombardovaným Rotterdamem včetně sousedních měst, nasadilo se do provozu vše, co bylo po ruce a Němci nezabavili. Loď prošla pouze dílčími, naprosto nezbytnými úpravami pro dálkové cesty. Dostala menší krytou kormidelnu na zádi, ale hlavní novinkou byl nový motor Klöckner-Deutz SA6M 517. V době válečného nedostatku to byl hotový zázrak. Šestiválec s otevřeným okruhem chlazení dával solidní výkon 116 koní. Na plavidlo nastoupila tříčlenná posádka a během 12 hodin uměla urazit 170 km dlouhou trasu Amsterdam – Groningen či Amsterdam – Lemmer – Leeuwarden. Ve dne, v noci, v době okupace a válečných hrůz. Čas běžel dál a spolu s válkou skončila i hvězdná kariéra stroje. Železniční spojení bylo záhy obnoveno v plném rozsahu a nedalo se mu již dále konkurovat. I největší rejdařství trápily finanční problémy. Nezbývalo než hledat řešení, a tak v roce 1948 spojila fúze tři největší rejdařské konkurenty a vznikla nová obří společnost Van der Schuyt, Van den Boom a Stan Fries NV. Rejdařství sice disponuje obrovským zázemím s více než 60 nákladními plavidly, přístavními hranami po celém Holandsku, 25 nákladními automobily, překladišti, ale zastavit propad v přepravních výkonech se ani nadále nedaří. V roce 1952 přejmenovává nové vedení společnosti loď na Gouwe a odesílá na pomocné práce do Rotterdamu, kde panuje čilý stavební ruch. Firma se znova přejmenovává na Van Der Schuit & Van Der Boom NV, a loď více stojí, než jezdí. Řada jiných podobných strojů je přistavována ke šrotaci, celé rejdařství vyhlašuje odklon od lodní dopravy a začíná se naplno věnovat dopravě kamionové, kde mimochodem boduje a na trhu se pak úspěšně drží až do roku 2007, kdy je pohlceno jinými společnostmi.

        Ale zpět do padesátých let. Když už se jeví situace jako bezvýchodná, zjevuje se osoba pana Lemstera W. Tielemana. Jeho malé rotterdamské rejdařství skupuje pod cenou nevyužité lodě krachujících nákladních dopravců a to od malých člunů až po parníky a válečné lodě a přestavuje je na lodě osobní. Lemster W. Tielman cítí potenciál cestovního ruchu a cítí ho správně. Lodě přestavuje na špičková moderní výletní plavidla a pojmenovává je po částech rotterdamského přístavu. A tak nákladní člun Gouwe nejde pod autogen, ale je po zakoupení v roce 1958 přejmenován na Mervehaven a podstoupí totální a kompletní přestavbu. Válečný motor Klöckner-Deutz je ve výtečné kondici a je rozhodnuto ponechat jej na lodi i nadále. Protože však jde o generální přestavbu, stěhuje se ze zádi lodě do nové strojovny na přídi. Během roku a půl vzniká zcela nové moderní dvoupatrové výletní plavidlo pro 150 osob. Součástí přestavby je i snížení maximálního ponoru plavidla na 1,4m. K příležitosti slavnostního vyplutí byly vyrobeny i odznáčky s lodí, které jsou dnes sběratelskou raritou. Až do roku 1969 loď pluje na výletních i linkových plavbách pod vlajkou společnosti Rederij Tieleman. Zajímavostí je, že společnost Rederij Tieleman postavila v letech 1958 – 1959 ještě jednu, téměř naprosto shodnou loď jménem Waalhaven (později Grouw). Tato sesterská loď byla prodána již v roce 1961 a žila si svým poklidným životem kdo ví kde. Obě lodě se však zcela náhodně ještě jednou potkaly. Stalo se tak zcela netypicky a naprosto nečekaně v Münsteru v roce 2017. Jan Plezier zde střídal posádky při cestě do Prahy a pro Waalhaven (dnes Günther) je Münster od roku 2016 domovským přístavem. Obraťme list a zpátky do Holandska...

        V roce 1969 opět mění naše loď majitele. Novým provozovatelem se stává Van Harder Sneek, regionální fríský provozovatel výletních lodí. Plavidlo se od současného stavu liší již poměrně málo. Významnou změnou je druhá, zatím poslední remotorizace. Válečný motor Klöckner-Deutz je nahrazen novým jedenáctilitrovým šestiválcem Scania D 11 o výkonu 150 koní, který na lodi slouží doposavad. Druhou změnou je instalace teplovodního topení do všech krytých prostor lodě. K ohřevu není využíváno odpadní teplo, ale je instalován nezávislý agregát.

        
Loď ve stavu těsně po remotorizaci někdy okolo roku 1975. Foto: archiv Henry Platje

        Loď spolehlivě slouží při výletních plavbách ve Frísku až do roku 1985, kdy opět mění majitele. Zde poprvé přichází na řadu jméno Jan Plezier. Loď tak pojmenovává společnost Meppeler Rondvaartbedrijf BV z Meppelu, která, i když s jinou majitelskou strukturou, funguje dodnes. Společnost není žádným nováčkem v oboru, rodinná firma funguje od 60. let, poskytuje perfektní servis a loď je tak ve velice dobrých rukách. Všechny lodě společnosti se jmenují Jan Plezier. Loď dostává nové barevné schéma, nový pomocný motor a je vybavená radarem pro noční plavby. Z důvodu snazší manévrovatelnosti je stroj vybaven předním dokormidlovacím zařízením značky Kalkman. Pro společnost toužící po špičkovém velkém moderním plavidle s panoramatickým barem a gastroprovozem je však stará loď nedostačující. Ostatně starých lodí má firma více, většinou se jedná o obdobné rekonstrukce ze 60. let. A tak je rozhodnuto o dalším prodeji. V roce 1994 získává plavidlo společnost L. J. W. Wolters z Anjumu. Městečko na samém severu Fríska se stává na 11 let domovským přístavem lodi, která se přejmenovává na Vinderbalg. Loď je vcelku uspokojivě servisována, je instalována nová audiotechnika, nový generátor značky Stamford, nicméně majitelé již nechtějí postupem času pokračovat v provozování firmy, a tak je loď opět nabízena k prodeji.

        Píše se rok 2005 a plavidlo je poprvé nabízeno i na internetu. Díky tomu se hlásí řada zahraničních zájemců a loď tak poprvé ve svém bohatém životě opouští rodné Holandsko a přeplouvá do nového působiště v belgických Antverpách. Majitelem se stává rodinné rejdařství Boottochten Jan Plezier BVBA. Loď dostává korporátní zeleno-žluto-modrý nátěr, vrací se jí jméno Jan Plezier, na horní palubě se instaluje obří lednice výměnou za 6 míst u stolu a loď se zapojuje do výletních plaveb nejenom po Antverpách, ale pluje i okruhy v Gentu a výlety po Brugách. Z důvodu úspory personální potřeby se snižuje administrativně obsaditelnost ze 150 na 75 osob. Díky tomu může dle belgické legislativy jezdit i nadále s posádkou 1 + 1, tzn. kapitán + lodník. V opačném případě by musela loď plout s posádkou 2 + 2, což by provoz neúměrně prodražovalo. Nezbytností pro provoz plavidla v Antverpách je instalace AIS, která proběhla v roce 2008. Společnost provozuje celkem čtyři starší osobní motorové lodě na výletních okruzích i na pravidelné „přívozní“ lince v centru Antverp, přičemž turnusová potřeba jsou pouhé tři stroje. I přes provozní spolehlivost je snem majitelů pořízení nové restaurační lodě. A tak nabízejí Jana Pleziera v roce 2016 k prodeji. A nám se loď líbí. Máme za sebou prohlídku čtyř jiných osobních lodí, které se buď pro naše účely nehodí, nebo jsou v nevyhovujícím technickém stavu. A tak se těsně před vánocemi, v pondělí 19.12.2016, vozíme s Janem Plezierem, který ten den jezdí na pravidelné městské lince a hned je nám vše jasné. Tento den je také posledním dnem provozního nasazení lodě v Antverpách, neboť se v podstatě na místě rozhodujeme, že loď koupíme. Následuje podrobná prohlídka, kompletní technická kontrola, opětovné zvýšení obsaditelnosti na 100 osob a pak už jenom zbývá počkat na hezké počasí a vyrazit na 10 dní dlouhou cestu z Antverp do Prahy.

         Další kapitoly románu se jménem Jan Plezier začíná psát společnost SP Praha v dubnu roku 2017. Od této doby je loď nasazena do běžného lodního provozu na řece Vltavě, přičemž její hlavní doménou jsou firemní a privátní plavby po Praze a okolí. Loď je však též nasazována na pravidelnou lodní linku Praha - Kralupy nad Vltavou a zpět. V roce 2021 byl změněn způsob chlazení motoru a ve strojovně se objevil náporový chladič IVECO s šesticí pomocných ventilátorů. V dubnu roku 2022, teprve podruhé ve svém dlouhém životě, mění loď stát registrace a od této doby vlaje na její zádi vlajka České republiky. V dubnu 2023 dostala loď nové nátěry v lehce světlejších odstínech, nicméně základní barevné schéma bylo zachováno. V roce 2024 dostane Jan Plezier ke svým stým narozeninám dárek v podobě nového motoru. V březnu 2024 byl u společnosti Zeppelin CZ s.r.o. objednán lodní motor Caterpillar C 7.1 o výkonu 129 kW, který bude instalován během podzimu. Na jedinečnou plavbu si můžete objednat Jana Pleziera, loď s neuvěřitelným příběhem, třeba právě Vy :-)

        Kdyby tak v roce 1923 v loděnici Leiden věděli…

P.S. Loděnice Leiden zkrachovala v roce 1979 po 110 letech své existence. Za tuto dobu vyrobila 1500 lodí, řada z nich je stále v běžném provozu…